Močové kameny u samců

MOČOVÉ KAMENY u samců - UROLITIÁZA

Co to jsou močové kameny?

Jedná se o malé krystalické útvary, nazývající se urolity. Přítomnost kamenů v močovém traktu způsobuje podráždění a může vést až k ucpání. Takový stav se označuje jako obstrukční urolitiáza, neboli ucpání močových cest urolity a to buď jedním velkým kamenem, nebo několika malými kamínky až pískem. Průtok moči je omezený jen částečně nebo úplně.

Proč vznikají?

Jedná se o souhru hydratace těla, pH moči a výživy zvířete.

Kameny se tvoří jen za určitých podmínek. Jsou dány vhodným prostředím a dostatkem látek pro jejich tvorbu.

Vhodné prostředí je určené hodnotou kyselosti moči a hydratací těla. Býložravci mají moč fyziologicky zásaditou (pH 7,8 – 8,4), což podporuje krystalizaci některých typů kamenů.

Mezi tzv. kamenotvorné látky patří fosfor, vápník, hořčík, křemík a oxaláty. Tyto látky mají schopnost krystalizace okolo organického základu.

Organickým základem jsou bílkovinné složky tzv. mukoproteiny. Jsou to zbytky tkání, například odlupující se sliznice, krevní sraženiny nebo bakterie. Tyto složky mohou zapříčinit vznik urolitu, protože okolo nich dojde k vysrážení kamenotvorných látek. Jejich přítomnost v moči může souviset s nedostatkem vitamínu A a D, zánětem močového traktu, krváceninami, chirurgickými zákroky močového ústrojí nebo krmnou dávkou bohatou na bílkoviny.

Vznik urolitů je tedy dán spojením anorganické kamenotvorné látky s organickou složkou bílkovinného základu.

Jak hydratace těla ovlivňuje urolitiázu?

Hydratace je důležitá pro koncentrovanost moči a pro udržení pravidelného průtoku tekutin močovým traktem.

Při dehydrataci těla dochází k poklesu vody v moči. Obsahuje více močových elementů v poměru s tekutou složkou, a tím vzniká riziko jejich krystalizace.

Čím méně zvíře pije, tím méně tekutin protéká traktem. Zpomalený průtok má za následek delší setrvání moči v měchýři a vyšší riziko krystalizace.

Z tohoto hlediska lze stanovit riziková období. Jsou to zimní měsíce, kdy zvířata snižují příjem tekutin z důvodu zamrznutí napajedel či nízké teploty napájecí vody. Druhým obdobím jsou naopak měsíce letní, kdy dochází k vyšším ztrátám tekutin a tedy vyšší potřebě vody.

Omezený příjem tekutin může být ovlivněn i jinými faktory. Nemocná zvířata omezují příjem tekutin z důvodu nechuti či bolesti při pohybu. Častou chybou je také nedostatečná kontrola napajedel chovatelem nebo hierarchií ve stádě, kdy výše postavení jedinci nepustí podřadné k napájecí vodě.

Jaké kameny mohou vznikat?

Časté jsou kameny fosfátové – struvity (fosforečnan hořečnato-amonný) a apatit (fosforečnan vápenatý). Tyto útvary jsou spojené se zkrmováním většího množství obilovin obsahujíc mnoho fosforu a hořčíku. Jejich tvorba je závislá na poměru vápníku s fosforem v krmné dávce.

Vápenaté kameny (uhličitan vápenatý) se tvoří při vyšší hladině vápníku v krmné dávce. Jejich tvorba je většinou spojená se zkrmováním velkého množství bílkovinných krmiv, která často obsahují mnoho vápníku, a navíc zvyšují vylučování mukoproteinů v moči.

Oxalátové kameny vznikají konzumací rostlin bohatých na tzv. oxaláty. Mezi ně patří například řepné listy, šťavelové rostliny (např. šťovík), merlík či amarant.

Silikátové kameny tvořené křemíkem pozorujeme u pasoucích se zvířat na křemičitých půdách.

Jaká hodnota pH moči ovlivňuje krystalizaci kamenů?

Ve fyziologické hodnotě pH (7,8 – 8,4) vznikají struvitové kameny, ale v zásaditém prostředí může krystalizovat i apatit nebo uhličitan vápenatý. Proto lze jejich tvorbu ovlivnit okyselením moče. Na kameny oxalátové a silikátové má hodnota pH minimální vliv.

Proč tato nemoc postihuje převážně samce?

Tvorba močových kamenů může postihnout i samici, ale jejich močová trubice je širší, kratší a přímější než samčí, proto k uvíznutí urolitu v trubici dochází málokdy.

Kde nejčastěji dojde k ucpání kameny?

Močové cesty samců mají riziková místa, kde nejčastěji dochází k uvíznutí urolitu. Jedná se o esovité zakřivení močové trubice v oblasti pánevní dutiny a její zúžené vyústění na penisu – tzv. Červovitý výběžek. Urolity se mohou tvořit v jakékoli části močových cest a k jejich hromadění a dráždění sliznice nejčastěji dochází v místech pomalejšího průtoku, jako je ledvina a močový měchýř.

Esovité zakřivení močových cest:

Červovité vyústění močového ústrojí na penisu:

Co to je „močová kolika“ a jak jí poznáme?

Kolikou se rozumí bolesti břišní dutiny a je-li to kolika močová, bolesti vychází z močové soustavy.

Intenzita projevů závisí na velikosti, množství a uložení kamenů a také na tom, jak dlouho nemoc trvá. V případě dráždění močových cest nepozorujeme výraznější projevy. Jestli se však stane, že urolit omezí průtok moči, rychle se rozvíjí silné příznaky bolesti a nepohodlí.

Nejdříve na zvířeti sledujeme úzkost, nechutenství, otupělost, neochotu k pohybu a častou snahu močit. Zvíře stojí s protaženým tělem, končetinami dozadu a močí přerušovaně nebo tenkým proudem. Pozorujeme stahování břišní stěny ve snaze moč vypudit.

Jestliže dojde k úplnému zablokování odtoku moči, nastává silná kolika. Zvíře je neklidné, leží a vstává, otáčí se na zadní část těla, stlačuje břicho, rychle dýchá, flémuje (ohrnuje horní pysk), vrže zuby a snaží se močit. Často dlouho leží bez zájmu o okolí, sedí jako pes nebo dlouho stojí s protaženým tělem a stahuje břicho. Jsou-li postižena mláďata, mrskají ocasem, podupávají a silně vokalizují. Vidíme odkapávat jen kapky často krvavě zabarvené moči, ale může se stát, že moč nekape vůbec. Je třeba zkontrolovat chlupy v oblasti předkožky penisu, zda jsou vlhké a objevují se na nich drobné močové kamínky.

Dojde-li k prasknutí močových cest, dochází k povolení tlaku a tedy ke zdánlivému uvolnění a uklidnění zvířete. Úlevu zvířete ale časem vystřídá deprese, slabost, nechutenství a bez včasného veterinárního zásahu může zvíře brzy uhynout. V případě, že praskne močová trubice, lze v okolí penisu, předkožky a na spodině břicha najít otoky vyplněné močí a krví. Praskne-li močový měchýř, hromadí se moč v dutině břišní.

Je důležité nepodcenit prvotní nevýrazné příznaky částečné překážky močového traktu, protože časem může dojít otokem okolní tkáně k úplnému zacpání.

VIDEO - močová kolika

Proč je třeba rychle reagovat? K čemu dochází?

Pokud dojde k omezení odtoku moči, začnou se v těle hromadit metabolity, které by měly být z těla vyloučeny. Tyto látky jsou pro tělo toxické a zvyšující se hladina draslíku může negativně ovlivnit srdeční činnost. Hromadící se moč časem naplní celý močový měchýř a vrací se do ledvin, kde tlačí na ledvinou tkáň a narušuje její funkci. Čím déle bude tento stav trvat, tím bude poškození ledvin rozsáhlejší. Zvyšujícím se tlakem v močových cestách může dojít k jejich prasknutí a to nejčastěji v místě uvíznutí kamene, kde je tkáň poškozená. Druhou možností je ruptura přeplněného močového měchýře. Takové zvíře bez včasného veterinárního zásahu brzy hyne.

Lze přítomnost kamenů něčím potvrdit?

Nejdůležitější jsou klinické projevy zvířete, intenzita močení a složení krmné dávky. Krystalické procesy si může veterinář potvrdit mikroskopií močového sedimentu. Další možností je sonografické vyšetření, kterým určíme umístění kamenů a posoudíme stav močového ústrojí. Lze provést i laboratorní vyšetření krve.

Jaké jsou možnosti léčby?

Urolitiáza je vážné onemocnění, a proto je nutné postup konzultovat s veterinárním lékařem. Léčba závisí na úrovni poškození. V případě, že ještě nedošlo k prasknutí, je možné onemocnění řešit bez chirurgického zásahu. Je třeba zkontrolovat červovité vyústění trubice na penisu pro přítomnost možné překážky a případně kámen odstranit. Podávají se léky na uklidnění a uvolnění svalových křečí, které povolí stažené svaly okolo kamene a usnadní jeho vyloučení. Pro rozpuštění kamenů lze moč okyselit přídavkem aniontových solí.

Pokud nedojde k uvolnění během několika hodin, je třeba přistoupit k chirurgickému zákroku. Jestli se průchodnost cest neobnoví do 12 – 18 hodin, hrozí ruptura močových cest.

Lze urolitiáze předcházet?

Existují 3 základní body, které jsou důležité pro prevenci tvorby kamenů:

1. Zajistit vyšší produkci moči

Čím ředěnější moč je, tím je menší riziko vysrážení urolitů. Je třeba zajistit zvýšený příjem tekutin, a tím vyšší produkci moči a častější vylučování. Napájecí voda by měla být čistá, vlažná v období zimy a chladná v době léta. Napajedla vhodně umístěná a v dostatečném počtu, aby se k vodě dostala i zvířata hierarchicky níže postavená. Napájecí vodu lze lehce ochutit cukernými nápoji nebo vitamínem C. Cílená stimulace vyšší spotřeby vody je možná přídavkem soli do krmné dávky, konkrétně 3-5 % celkově přijaté sušiny (např. Na 40 kg zvíře by mělo přijmout 24 – 40 g soli/den). Většina zvířat však dobrovolně nepřijme takové množství soli. Je-li třeba, sůl přímo nadávkujeme do krmné dávky.

2. Okyselit moč

Jak bylo už dříve uvedeno, tak býložravci mají zásaditou moč, což podporuje tvorbu některých kamenů. Okyselením zvýšíme rozpustnost nejčastějších urolitů a zamezíme jejich srážení. Lze podávat aniontové soli, jako je chlorid amonný v dávce 0,5% – 1% z celkově přijaté sušiny nebo 200 -300 mg/kg tělesné váhy na den. Kromě chloridu amonného lze použít chlorid sodný (1% - 4% celkově přijaté sušiny) nebo chlorid vápenatý (1% - 2% celkově přijaté sušiny). Je možné použít i rozpustný vitamín C v dávce 3 – 4 mg/kg/den. Jejich použití způsobuje jak okyselení moči, tak i zvýšený příjem vody. Je důležité okyselovat moč pod kontrolou pH, kdy fyziologická hodnota je 7,8 – 8,4. Pro rozpuštění kamenů je žádoucí dosáhnout pH 5,5 – 6,5. Může se stát, že si organismus časem s těmito látkami poradí a pH moči postupně vrátí do alkalických hodnot. Navíc je důležité vědět, že dlouhodobé užívání chloridů může vést k resorpci kostí, proto se podávají jen krátkodobě v rizikových obdobích. Dochází totiž k vyvolání metabolické acidózy neboli tělesnému překyselení a následně k produkci kyselé moči. Metabolická acidóza je dlouhodobě pro organismus nepřijatelná.

3. Omezit anorganické kamenotvorné látky

Úpravou krmné dávky lze regulovat množství anorganických složek v moči. Zvířata krmena vysokou dávkou obilovin budou pravděpodobně trpět na fosfátové kameny. Obecně dostávají více jádra, než vyžaduje jejich tělo. Proto je důležité stravu postavit na kvalitním senu a dle aktuální potřeby zvířete přidat obilí. Hladinu fosforu v moči může ovlivnit i struktura podávaného krmiva. Málo strukturovaná krmiva (např. granulovaná) snižují produkci slin, a to vede ke zvýšení hladiny fosforu v moči. Fosfor je totiž vylučován společně se slinami do trávicího traktu. Pokud ale nedochází k dostatečnému slinění, je fosfor transportován do ledvin a vyloučen močí. Obsah fosforu by neměl překračovat 0,6 % celkové dávky krmení.

Velmi důležitý je poměr vápníku k fosforu, který by měl být 2:1 až 2,5:1. Vápník totiž tlumí vstřebávání fosforu ze střeva a tím udržuje jeho stálou hladinu v těle. V případě, že je vápníku méně než fosforu, dochází k jeho vstřebávání ze střeva do krve a následnému vylučování močí. Pro udržení správného poměru je možné využít vápenaté soli, ale s udržením správného poměru, protože vysoké dávky vápníku mohou vytvářet naopak vápenaté močové kameny.

Důležitou složkou krmné dávky je hořčík, který má také vliv na krystalizaci moči. Proto i přesto, že je poměr vápníku a fosforu správný, tak při přebytku hořčíku mohou vznikat fosfátové kameny. Obsah hořčíku v celkové dávce by neměl překročit 0,3% celkové sušiny.

Na tvorbu uhličitanu vápenatého mají vliv krmiva bohatá na bílkoviny, jako je vojtěška, luštěniny nebo seno či pastva bohatá na jeteloviny. Na tento typ urolitů budou nejpravděpodobněji trpět starší plemeníci, kastrovaní samci v mladém věku a pet-zvířata. Tyto kategorie zvířat nepotřebují tolik bílkovin. Proto je vždy vhodné postavit krmnou dávku zvířete na kvalitním travním senu a bílkovinná krmiva přidávat až dle potřeby zvířete.

Křemičité kameny jsou hlavně problémem pasoucích se stád na travních porostech bohatých na křemík. Prevencí je omezené bílkovinné krmení pro snížení vylučování mukoproteinů do moči, zajistit zvýšený příjem vody a dostatek solného lizu.

Oxalátové kameny jsou kombinací vápníku a oxalátů v přijímaných rostlinách. Je třeba omezit příjem těchto rostlin v krmení a postupně navykat bachorové prostředí na přítomnost oxalátu, aby je bakterie byly schopné metabolizovat. Při opakované urolitiáze tohoto typu lze podávat vitamín B6 a citrát draselný v dávce 100 – 150 mg/kg sušiny krmné dávky/den.

Obecné zásady krmení spočívají ve frekvenci a velikosti krmné dávky. Nárazová velká krmná dávka může způsobit přechodnou dehydrataci a tím zvýšit koncentraci kamenotvorných elementů v moči. Zvýší se tím riziko krystalizace kamenů. Je třeba krmit častými a menšími krmnými dávkami. Objemné krmivo (seno, pastva) je třeba mít neomezeně k dispozici.

Důležitý je i vitamín A, který zajišťuje správnou funkci sliznic. Je-li ho nedostatek, dochází k odlupování sliznic a následně k vylučování většího množství mukoproteinů.

Bude samec po této nemoci dále plodný?

Bohužel na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět, protože vše záleží na intenzitě poškození močového a pohlavního traktu a na včasnosti zásahu veterinárního lékaře.

Kdy je vhodné samce vykastrovat a proč?

Termín kastrace samce ovlivňuje riziko urolitiázy. Předpokládá se, že hormon produkovaný varlaty – testosteron má pozitivní vliv na růst močové trubice do šířky. Samci kastrovaní ve 3. měsících věku měli 2,5x širší močovou trubici než při kastraci ve 2. týdnech. Naopak v případě kastrace v 5. měsíci věku, byl průměr trubice až 3,5x širší. Proto je třeba při plánování kastrace samce zohlednit i tento fakt.

Jak nastavit krmnou dávku např. v připouštěcím období?

Zaměříme se na nejčastější krmivářský problém spojený s urolitiázou, fosfátové kameny. Obecně se dá říci, že všechny obiloviny jsou bohaté na fosfor a hořčík, ale nejvyšší obsah má oves.

Je-li třeba krmit více jádra, musí se do krmné dávky zakomponovat dostatek vápníku. Ideálním řešením jsou rostlinná bílkovinná krmiva s vyšším obsahem vápníku, např. vojtěška, lupina, vikev nebo jetel.

Pro dostatečnou sekreci fosforu slinami je nutné zvířeti zajistit kvalitní vlákninu, tedy dostatek lučního seno či pastvy. A naopak se vyvarovat krmení granulovaných směsí.

Základem je vláknina, tedy seno a píce. Krmením velkého množství jádra stoupá hladina fosforu a hořčíku v moči. Kdežto konzumace sena či píce podporuje produkci slin obsahující fosfor, potenciálně snižuje absorpci hořčíku, snižuje celkovou spotřebu zrna a zvyšuje příjem tekutin.

Krmit luštěninami a jejich seny by se mělo jen dle potřeby zvířete. Vhodně nakombinovat s jadrnými krmivy, aby byl poměr vápníku s fosforem vyvážen.

Mezi krmiva velmi bohatá na fosfor patří i pšeničné otruby. Z tohoto důvodu je lepší se jim vyhnout při sestavování krmné dávky. Další krmný doplněk bohatý na fosfor je sladový květ nebo obilné klíčky.

Na závěr...

Ideální krmná dávka je založená na kvalitním lučním senu s neomezeným přístupem. V období připouštění, kdy je zvíře aktivnější a má tedy vyšší potřebu energie, přidáme zvířeti jádro, ideálně ječmen. K zrnu je často třeba přidat bílkovinu a dostatek vápníku. Proto krmnou dávku doplníme vojtěškou nebo dle výše potřeby bílkovin jinými luskovinami. Je-li třeba krmit luskovinami bohatšími na bílkoviny, ale chudšími na vápník (např. sója), je vhodné krmnou dávku ještě doplnit třeba cukrovarskými řízky, které jsou velmi dobrým zdrojem vápníku. Krmení můžeme obohatit kvasnicemi, jablečnými výlisky, lněným semínkem, slunečnicovými semínky apod.